Fotím roky, vlastně od puberty … jako hobby fotograf, jako polo-profi fotograf … za některé zakázky (svatby, sportovní events, portrétní focení) jsem dostal zaplaceno, takže se vlastně můžu považovat i za profíka. A jak jsem teda dostal k té Fuji? 🙂
Krátký úvod
Je mi přes 40, takže jsem začínal na filmu. Učarovala mi dědova Practica, můj první foťák najdete na konci tohohle článku. S příchodem digitální fotky jsem začal kompaktem od Kodaku (budiž mu země lehká) a přes ultrazoom od Panasonicu a s postupem věku jsem si vydělal na Canon 7D, se kterým jsem vydržel roky. A pak přišel čas na změnu. Projel jsem se 7D Bali na motorce a řekl jsem si, že na takovou dovolenou to přeci jenom chce něco menšího. A tak přišel čas na změnu – Canon tak nějak start bezzrcadlovek zaspal, tak jsem prodal komplet Canon techniku a pořídil Sony A6000. Malý APS-C formát, koupil jsem ho velké slevě se setovým objektivem a mohli jsme jet projet Thajsko. A pak už to šlo ráz na ráz – Sony A7III, základní Sony FE 35 mm f/1,8, ten jsem vyměnil za Zeiss 55 mm f/1,8 – Sony FE 24 mm f/1,4 – Sony FE 135 mm f/1,8. V mezičase jsem prodal A7III a upgradoval na vyšší rozlišení se Sony A7RIII a s tím už pár let držím.
ALE …
Mezi nakupováním techniky jsem se stihl oženit a pořídit si dvě krásné holčičky. A s dětmi přišel ruku v ruce nedostatek času na cokoli a navíc batoh mám teď místo technikou naplněný svačinkami, pitíčky, pláštěnkami a kamínky. A dost často se mi už prostě velký foťák nechtělo tahat. A tak jsem začal fotit míň a míň … někdo by mohl namítnout, že přece všichni fotí na mobily. Můj iPhone 14 Pro fotí fajn, na dokumentování výletu do parku a na hřiště nenahraditelný, různí YouTubeři lidi přesvědčují, že 99% lidí fotky z telefonu stačí, ale ruku na srdce – kolik lidí vám kdy pochválilo fotky z telefonu?
A taky mě focení tak nějak přestalo bavit. Všude to s sebou tahat, fotit do RAWu, pak nemám čas to vyvolávat, dávat na Instagram, vymýšlet popisky, hashtagy, nikdo na to nekouká, proč bych to tam dával. Začarovaný kruh.
A tak jsem začal přemýšlet o druhém těle. O něčem menším, lehčím, zábavném, skladném, do jedné ruky, ale zase abych nemusel obětovat kvalitu, a tak …
Když víte, že chcete Fuji
Jasně, mohl jsem si koupit nějaký menší APS-C model od Sony, mohl bych využít všechny objektivy, ale to by nebyla ta správná zábava, že? Fuji je všude kolem. Ne že byste je viděli na ulici, ale Instagram je plný Fuji filmových simulací, TikTok je plný videí „proč je Fuji X100V to nejlepší na street fotografii“. No a když koukáte na tyhle dva kanály, YouTube už vám Fuji témata začne servírovat sám.
Ve světě fotografie se pohybuji, takže jsem ani tohle sociální přesvědčování nepotřeboval. Věděl jsem, že chci něco od Fuji, protože simulace a protože JPEG je nový RAW (jak jsem se spletl). Věděl jsem, že chci něco malého, ale ne X100V – jako fotí krásně, ale za 1. je vyprodaná a za 2. ohnisko 23 mm resp. 35 mm (po přepočtu) mi nějak nikdy nepřirostlo k srdci a za 3. se nechci nechat limitovat jedním zabudovaným objektivem. Takže jsem začal s průzkumem:
- co vlastně Fujifilm vyrábí za modely?
- jaké mají vlastnosti?
- jak to fotí?
- jak to fotí ve srovnání s mojí Sony A7RIII?
- nebude mi chybět full frame?
- kolik to stojí?
- jaké jsou objektivy?
- jaký je výběr objektivů?
- proč bych si měl vybrat tohle?
- co když přihodím pár tisíc a pořídím si tamto?
Prostě takové ty běžné otázky, které provázejí jakýkoli proces výběru čehokoli.
Asi už vám došlo, že jsem zakotvil u FUJI X-T30 II. A teď proč, že? 🙂
Je malá? Ano! … Je lehká? Ano! … Fotí hezky? Se správným objektivem ano! … Co cena? Víc než příznivá! Má simulace? Jasně! Kolik vydrží na baterku? Mnooo … přiměřeně, potřebuju dvě! … a tak dále, a tak dále. Zkouknete pár videí na TikToku, pak pár serióznějších na YouTube – unpackingy, první dojmy, druhé dojmy, dojmy po roce focení. Těch videí není tolik jako třeba o Sony nebo Canonu, ale jsou a je jich dost. A veskrze všechny recenze tenhle minifoťáček chválily. Takže jsem měl jasno.
Tedy, jasno … jasně, že mě přepadaly myšlenky typu – co kdybych si vzal Fuji X-T4? Přeci jenom je to víc proti foťák, lepší ovládání, víc koleček určitě víc umí. No jo, ale má to stejnej senzor, má to stejnej procesor, ono to bude fotit stejně, ale stojí to 2x tolik. A JE TO VELKÝ. TO NECHCI! 😀 Takže jsem měl jasno!
Pár věcí, které bych Fuji X-T30 II vypíchnul
- Je to kompaktní, lehký, ale přesto výkonný fotoaparát
- Retro design
- Vypadá jako hračka, hlavně ve větších rukách, ale vlastně to vůbec není foťák pro začátečníky. Naopak!
- Ostření na obličej a oči mi přijde přesnější než u Sony A7RIII
- Faktor zábavy je hodně vysoko
- Oproti mým předchozím foťákům má Fuji poměrně odlišné ovládání. Človek si musí zvyknout.
- Simulace jsou fajn, ale musíte si najít ty, které vám vyhovují – a k těm se musíte profotit. Nakonec stejně zakotvíte u těch custom simulací, které si sami najdete v hlubinách internetu. Výborný zdroj pro začátek je Fuji X Weekly.
- 26 megapixelů je víc než dost. Na APS-C snímač určitě.
- Cena – koupil jsem černou verzi ve Fotolabu za 21.180 Kč
Návrat ke kořenům
A jenom úsměvná perlička na závěr. Nejdřív mě to netrklo, ale vlastně jsem zjistil, že můj první foťák byl vlastně od Fuji. Malý plastový kompakt na film poháněný tužkovými bateriemi. Takový návrat k začátkům.